Na seznamu mých přání bylo ještě někdy navštívit Londýn. Místo, kde jsem před 15 lety strávila 5 měsíců, a které zásadně FUNDAMENTALLY ovlivnilo můj život a dalo mu zcela nový směr. Tehdy jsem ještě netušila, že právě angličtina a cizí jazyky budou mým pracovním posláním. S manželem a dětmi jsme vyrazili do Londýna na prodloužený víkend a užili si parádní dovolenou. ♥
Pro mě jako lektorku angličtiny to samozřejmě byla dovolená tak trochu spojená s prací, i když THOUGH jen v mé hlavě. Nasávala jsem jazyk, jeho melodii, kulturu země, jídlo, pití a celkovou atmosféru.
Když se totiž učíte cizí jazyk, neučíte se jen cizí slova, ale získáváte i zcela nový systém myšlení a obohatíte tím svůj život.
Moje děti se běžně nehrnou do komunikace v angličtině. Sice znají spoustu PLENTY slovíček a mají skvělou výslovnost, protože angličtinu hodně poslouchají (na Youtube nebo na Netflixu) a občas hrajeme různé jazykové hry, ale nechtějí vyloženě mluvit. Tato bariéra se ale úplně přirozeně vypařila, jakmile měli možnost komunikovat s jinými dětmi. Například v letadle, na dětském hřišti nebo na zahrádce v hospůdce se začali úplně automaticky bavit s druhými dětmi. A pak nám vykládali, na co se jich ptali a co se všechno od nich dozvěděli.
Možná je to tím, že ví, že ostatní děti je nebudou opravovat ani hodnotit, prostě se jen v danou chvíli budou chtít domluvit a to bude vše, co jim bude běžet v hlavách.
Mým dětem v době naší cesty bylo 9 a 11 let. A myslím, že to je ideální věk. Už nejsou malé a nebolí je nožičky, neztratí se THEY DON´T GET LOST a dokonce i vydrží nějakou dobu, než najdeme záchod. 😉 A na druhou stranu ještě nejsou v pubertě, takže je cestování s rodiči bavilo a zajímala je spousta věcí. Děti v tomto věku pokud mají rozptýlení, mají co pozorovat a často je něco dobrého na zub, tak jsou schopné nachodit hoooodně kilometrů. A v Londýně je k pozorování čehokoliv mega příležitostí.
Velmi inspirativní pro mě bylo ponořit se do světa dětí a chvíli vnímat okolí jejich pohledem, například to, jak oni vnímají bezdomovce, pouliční artisty, holuby, lidi odlišných kultur, budovy nebo jezdící schody.
Cestování mi přináší nadhled. Ano říká se, že štěstí nenajdeme nikde ve světě, ale ve svém nitru, mě ale přesto cestování přináší obrovskou pokoru HUMBLENESS a vhled do sebe sama. Přináší mi větší toleranci ke všemu odlišnému a na druhou stranu i mé uzavření vůči tomu, čemu se vystavovat nechci.
Anglie je neuvěřitelná, co se týká komunikace lidí. Ta vstřícnost, ochota a usměvavost mi vždycky vyrazí dech.
Nemám zkušenost s vesnicí a menšími městy, ale ve větších městech mě fascinuje ta svoboda toho, kdy si každý dělá, co chce – ve smyslu vezmu si na sebe co chci, v parku si lehnu v plavkách nebo vedle dětského hřiště při čekání až si děti pohrají budu cvičit na posilovacích strojích, které jsou hned vedle. Víte co myslím, tady v Česku taky jsou hřiště s těmi stroji na cvičení pro dospělé, ale já jsem tam nikdy nikoho neviděla (myslím dospělého). Myslím, že to je tím, že by nám to přišlo trapné EMBARASSING.
I u učení cizích jazyků často neděláme spontánní věci, protože máme pocit, že by to bylo trapné. Je to ale fakt zbytečné omezení. Například pokud sledujete nějaké stránky na Facebooku nebo Instagramu v cizím jazyce nebo jste součástí nějaké skupinky, nebojte se komentovat. Neřešte ostatní, ale sebe. Cestování mi v tomto směru hodně rozšiřuje obzory a vidím, jak to máme většinou tady u nás v hlavách nastaveno úplně jinak.
Jestli cítíte, že byste se potřebovali zbavit některých brzdících programů ve vaší hlavě ohledně učení cizích jazyků a nevíte, jak na to, mám pro vás motivační manuál – tady.
Bydleli jsme v severo-západním Londýně v rodinném domku, kde jsme si měli pronajatý jeden pokoj. Toto ubytování nabízí jedna skvělá česká duše jménem Ilona. Před několika lety se přestěhovala do Londýna a nabízí krátkodobý i dlouhodobější pronájem pokoje v domě, kde bydlí. Kromě toho, že nás vyzvedla na letišti, tak jsme dostali spoustu užitečných tipů co a jak a co ano a co ne. 😉 A společné snídaně na zahrádce byly třešnička na dortu ICING ON THE CAKE. Navíc toto ubytování bylo cenově opravdu mega výhodné. Ráda komukoliv z vás (v případě, že jste taky dobrá duše :-)) předám kontakt, stačí se mi ozvat. Je to cca 5 minut chůze od stanice metra na lince Piccadilly Line, která vede do centra přes ty nejznámější památky.
A jako všude v Londýně samozřejmostí je příroda v nejbližším okolí. Pár minut od domu park se skvělým dětským hřištěm a na druhou stranu les a spousta stezek a zajímavých míst.
Když vyjedete do cizí země, kde se mluví jazykem, který se učíte, je obklopení se přirozené a automatické. Ale vytěžíte ještě mnohem víc, pokud budete záměrně INTENTIONALLY vyhledávat příležitosti, jak jazyk nasávat. Začne vám to v hlavě vyskakovat, přijdou AHA momenty a hezky se to v hlavě zaškatulkuje tam, kam má.
√ MUZEA
Vstup do muzeí je v Anglii zdarma. Nás okouzlilo WE WERE ENCHANTED BY National History Museum. Můžete tady číst cedule s popisky nebo poslouchat nahrávky nebo prakticky zkoušet různé věci a je to tak zajímavé, že prostě chcete vědět víc a ponoříte se do zkoumání.
√ HOVORY CIZÍCH LIDÍ
Poslouchejte hovory lidí kolem sebe. Nastražte uši a snažte se pochopit, o čem mluví nebo jen vnímejte melodii a intonaci jazyka.
√ OKOLÍ VAŠEHO UBYTOVÁNÍ
Pokud se ubytujete v okrajových částech, běžte tam, kde se schází místní komunita – třeba do parku, na dětské hřiště, na koncert do kostela, na lekci jógy nebo samozřejmě do místního pubu.
√ NÁPISY
Všímejte si všech nápisů kolem sebe, ani cestou v metru nevypínejte své jazykové senzory a čtěte všechny reklamy a upozornění.
√ ULICE A OBCHODY
Lidé jsou tady až neuvěřitelně INCREDIBLY vstřícní, neberte si české průvodce, dneska s chytrými telefony pořešíte vše a aspoň budete mít důvod pátrat na vlastní pěst a vyzvědět co nejvíce od lidí, které potkáte.
Tak co, vyrazíte někam do ciziny? Pokud ano, užijte si to na plný pecky!
A pokud ne, mrkněte na článek s tipy, jak se jazykem obklopovat přirozeně, i když zrovna necestujete – tady.
Mějte se prima!