Jak se se vymanit z kruhu věčného studenta

Poměrně často narážím na tuto zajímavou věc. A schválně, jaká by byla vaše odpověď. Někdo se vás zeptá, jestli mluvíte anglicky? nebo jiným jazykem… to je jedno, doplňte si ten svůj, který se učíte. Odpovíte: Ano / trochu / domluvím se? Já se totiž dost často setkávám s odpovědí typu: Angličtinu se učím. nebo Angličtinu jsem se učil. Místo právě té odpovědi: Ano/trochu/domluvím se.

Už více než 30 let se učí děti cizí jazyk od 3. nebo 5. třídy na základní škole, a to většinou až do maturity. Pokud dobře počítám tak je to 9 nebo 11 roků, kdy se děti učí jazyk. A kolik procent z nich se opravdu domluví?

V roce 2016 bylo podle ČSÚ zjištěno, že znalostí anglického jazyka disponuje v České republice necelá polovina (45 %) obyvatel, ovšem středně pokročilou znalostí angličtiny, která vyžaduje znalost jazyka na běžné komunikační úrovni, se může chlubit jen 15% populace, velmi pokročilou angličtinou pak 7% Čechů. V jednom průzkumu jsem četla, že v České republice jen 5 % lidí udává, že umí velmi dobře jeden cizí jazyk.

To je docela málo, nemyslíte?

Podle mě je jedním z důvodů (neříkám, že jediným) pasivní konzumování předkládaných informací a málo aktivního učení.

A tady vidím kámen úrazu. My máme tendence se často jazyk učit místo toho, abychom ho začali v našich životech používat. A ne, nepotřebujete čekat, až se dostanete na vyšší úroveň pokročilosti, abyste mohli jazyk začít používat. 

Co ale potřebujete, je změnit přístup a přemýšlení o celém procesu učení a obklopování se jazykem, který chcete ovládnout.

Tento článek bych ráda rozdělila do dvou oblastí pasivního přístupu k učení.

První z nich je to, do jaké míry si sami řídíme a určujeme, co a jak se budeme učit.

Druhou je pak samotná oblast učení jazyka, a to aktivní versus pasivní učení.

Pojďme se podívat na tu první oblast pasivity. A tou je aktivní určování toho, co a jak se učím.

Pokud se učíte jazyk v kurzu s lektorem a čekáte, co vám lektor naservíruje na zlatém podnose a pak to zkonzumujete, tak nepřebíráte zodpovědnost a jazyk se nestane součástí vašeho života. A vsadím se, že dost často pak taky domluvené úkoly neděláte. Není to tím, že byste byli líní, ale je to tím, že jste si tyto plány nevytvářeli sami a že nevychází z vaší vize, z vašich jazykových cílů a také tím, že nejsou v souladu s vaším životním stylem. A možná, že taky nejsou v souladu s tím, jak o učení jazyka přemýšlíte a co sami sobě říkáte nebo jak se při učení či používání jazyka cítíte.

A tak jste stále studenti, kteří se angličtinu (nebo jiný jazyk) učí, místo toho abyste byli někdo, kdo angličtinu používá. Stále dokola se začínáte učit jazyk od začátku a znovu probíráte, jak se řeknou všichni členové rodiny včetně neteře a tchyně. Nic proti tomu, ale když je vaším cílem domluvit se na dovolené nebo psát obchodní e-maily v práci, tak prostě jedete po objížďce. A koho baví jezdit po objížďkách? Je to přece ztráta času. Tak proč tolik studentů jazyků konzumuje obsah, který jim připraví lektor, učebnice nebo Duolingo, aniž by si stanovili priority toho, co se opravdu potřebují naučit. Stačí jim, že se „něco“ učí.

Jenže, pokud se chcete dostat ze začarovaného kruhu věčného studenta, nemůžete se spokojit s tím, že „aspoň něco“ pro svůj posun v jazyce děláte. Musíte začít k celému procesu učení přistupovat aktivně.

Druhá oblast pasivity se týká pasivního versus aktivního učení.

Co tím myslím? Spousta lidí dělá tu chybu, že mají málo aktivního učení  – tedy mluvení nebo psaní. Toto se týká velmi často samouků. Příliš často konzumují pasivní obsah – tedy poslech nebo čtení – a pak čekají na nějaký spásný moment, kdy budou moct začít aktivně komunikovat. Jenže ten se nestane sám od sebe. Pasivní konzumací obsahu je třeba poslech podcastů, sledování Netflixu, Youtube videí, profilů na sociálních sítích. Ne, že by tyto aktivity nebyly potřebné a užitečné, ale k tomu, abyste se stali někým, kdo jazyk zvládne používat, to NESTAČÍ.

A mezi aktivní učení já osobně moc nepočítám ani doplňování slov v aplikacích. To jsou spíš takové automatické reakce podobné vyplňování cvičení v učebnicích. Nebo někoho z vás vyplňování pracovních sešitů z učebnic opravdu rozmluvilo nebo vám to dodalo sebevědomí při používání jazyka? Nečekejte tedy to samé od aplikací typu Duolingo. A chci zdůraznit, že netvrdím, abyste je nepoužívali vůbec, vím, že spoustě lidí pomáhají s pravidelností v jazyce, ale nebudou vám stačit samy o sobě. Potřebujete sami produkovat jazyk, který pak někde s největší pravděpodobností použijete. Co je vám platné, když do Duolinga správě doplníte větu typu Žába skákala kolem rybníka, když nezvládnete small talk se zahraniční návštěvou ve firmě, protože nebudete mít tyto situace nacvičené a první neporozumění druhé straně vás totálně rozhodí.

Odpovědí na otázku jak se vymanit z kruhu věčného studenta je, přestat být pasivním studentem, převzít zodpovědnost za vlastní učení a začít jazyk aktivně používat.

Taky bych chtěla připomenout nezbytnou součást toho, jak začít být sebevědomým uživatelem jazyka. A tou je to, jak o učení jazyka přemýšlíme a jak se u jeho používání cítíme.

Protože naše myšlenky ovlivňují naše pocity, naše pocity potom následně ovlivňují naše automatické reakce a naše automatické reakce ovlivňují naše chování.

Toto vše zohledňuje jazykový koučink. Vaše spolupráce s jazykovým koučem nebo lektorem, který principy jazykového koučinku při své spolupráci s klienty používá, vám může pomoct se sebevědomým uživatelem jazyka stát.

U mě na lekcích angličtiny to probíhá tak, že si společně s klienty stanovíme jazykový cíl, plán i obsah lekcí a na konci každé lekce se klientů ptám, co budeme dělat příště a s čím oni do té lekce přijdou.

Pokud někdo na tento aktivní přístup nenajede a i po 5-6 lekcích očekává, že mu budu neustále vše servírovat na zlatém podnose a je mu jedno, co budeme dělat, neví, co by se chtěl učit, tak takovou spolupráci ukončím a doporučím najít si jiného lektora.

Výsledky mých současných klientů jsou naprosto odlišné od těch, které jsem s klienty měla, když jsem ještě tímto způsobem s klienty nespolupracovala. Akuálně mi už nedává smysl frontální výuka, kdy hodinu vede a plánuje učitel, ani vlastně plnit funkci učitele. Mnohem větší smysl mi dává být klientům podporujícím parťákem a podporovat jejich aktivity. A těším se na to, až v jazykovém vzdělávání v České a Slovenské republice bude tento přístup standardem a ne okrajovou záležitostí.

Na závěr bych chtěla říct:

Přemýšlejte nad tím, co se učíte a co se vám servíruje, třeba i v učebnici nebo v aplikaci.

Zamyslete se nad tím, co se vám dobře učilo na škole a proč?

Ztratili jste radost z učení a objevování nových věcí? Ale teď vás nikdo nedrží v zajetých kolejích, vy sami z nich můžete vystoupit a mít zase radost z procesu učení. Je to jen a jen na vás. A já vám držím palce.