Jak se nakopnout a skutečně začít

V tomto článku s vámi chci sdílet zamyšlení k motivaci. Motivaci k tomu, začít dělat pravidelně aktivity týkající se učení jazyka, které jsme si naplánovali.

To, co rozhoduje, jestli danou věc uděláme nebo ne, je ve skutečnosti rozhovor, který vedeme ve svých myšlenkách.

Protože platí, že naše myšlenky ovlivňují naše pocity, naše pocity potom následně ovlivňují naše automatické reakce a naše automatické reakce ovlivňují naše chování.

Proto první krok k nalezení skutečné motivace musí začít tím, že se povídáme dovnitř naší mysli. Co jsou ty dialogy, které v takovém momentě, kdy máme jít do akce, vedeme sami se sebou?

Schválně, jestli se poznáváte v této situaci.

Víte, co byste měli dělat a jaké kroky vás posunou k lepší angličtině, němčině, španělštině, francouzštině nebo jakémukoliv jinému jazyku, ale jakmile začnete přemýšlet o tom, že teď je ta chvíle daný krok udělat, tak vám vaše mysl rozehraje takový ping-pong, kdy vám začne nabízet jiné aktivity, které se netýkají jazyka a které se zdají být více zábavné, více akutní a většinou i jednodušší.

Například chcete si jít procvičit slovíčka, která máte uložená v aplikaci. Vezmete do ruky telefon a uvidíte tam upozornění, že máte novou zprávu, e-mail nebo cokoliv ze sociálních sítí. A vaše mysl vám hned pošle myšlenku, ať se na to podíváte. Když této myšlence podlehnete, tak to často skončí tak, že se potom už ani k učení slovíček nedostanete. Protože jste měli třeba jen 10 minut času a už musíte do práce nebo kamkoliv jinam.

Nebo přijdete z práce a máte v plánu si pustit nějaké video. Jenže taky na vás čeká kupa nádobí v kuchyni, počůraná podlaha od psa, zmeškaný hovor od tchýně. A teď se odehrává bitva ve vašich myšlenkách, kdy porovnáváte původní plán podívat se na video a ostatní nápady naší mysli. A když se nejdřív pustíte do těchto jakoby akutních úkolů, tak potom už je večer a vy zjistíte, že na to, abyste se dívali na video v angličtině nebo jiném jazyce, už jste moc unavení.

Poznáváte se v tom?

Ze zkušeností mých osobních s učením cizích jazyků i ze zkušeností, které mám jako lektorka angličtiny a jazyková koučka, vyplývá, že my často máme vytvořený nějaký to-do-list nebo plán a ten nejtěžší krok je vlastně obrazně řečeno „si k tomu sednout“ a ZAČÍT. Protože jakmile už danou aktivitu děláme, tak se dostaneme do flow, zjistíme, že to není zase tak náročné, jak jsme si na začátku mysleli a užíváme si to.

A co my potřebujeme k vybudování stálého návyku učení jazyka, je vlastně dokopat se k tomu, danou aktivitu skutečně ZAČÍT dělat.

A chtěla bych tady zdůraznit, že v tom určitě nejste sami. Já jsem v tom taky. Taky zažívám ty souboje v mojí hlavě, například při ranním vstávání. Protože to je pro mě opravdu náročné, přesvědčit svou hlavu, že mám vstát na první zazvonění budíku. Odkládám to někdy i na 3 další zvonění. Ráda bych ještě před tím, než jdu budit děti, zvládla protáhnout se a dát si krátkou meditaci nebo dechové cvičení. Jednodušší a pohodlnější verze, kterou mi má mysl nabízí, je samozřejmě poležet si, protože teoreticky můžu, mám tam tu časovou rezervu.

Co mi pomáhá v tomto ping-pongu s mou myslí a co může pomoct i vám?

Jsou to dvě koučovací otázky, které si položím vždy, když mi začne moje mysl předhazovat všechny ty jednodušší, pohodlnější, nebo akutnější varianty, které bych v dané chvíli mohla dělat místo toho, co jsem si naplánovala.

Tyto otázky jsou následující:

1. Jaké budou důsledky toho, že neudělám, to co mám v plánu?

V mém příkladě ranního vstávání mě to stojí vzácný čas ráno, kdy bych mohla udělat nějaké přínosné aktivity pro mé tělo i duši, ke kterým se později během dne jednoduše už nedostanu. V případě učení jazyků, vám tam určitě naskočí hned několik negativních důsledků. Ať už to, že budete muset danou aktivitu odložit na později během dne, týdne nebo měsíce a bude vám to vlastně narušovat další program a bude vám to i zaměstnávat mysl, protože budete pořád myslet na to, že jste tu danou věc ještě neudělali. Dalším důsledkem jsou potom i pocity týkající se naší sebehodnoty, pocity zklamání ze sebe sama, výčitky a to všechno vede k dalšímu poklesu motivace a chuti něco pro ten náš posun v cizím jazyce dělat.

Roztáčí se spirála, kdy čekáme na správnou motivaci, ale ta přijde právě až s tím, kdy uděláme nějakou akci, uvidíme z ní reálný výsledek a takto si naši motivaci podpoříme. Když budeme čekat na to, až budeme mít nejdřív dost motivace, tak se může stát, že se nedočkáme.

2. Jaké budou přínosy toho, když udělám, co mám v plánu?

Kromě toho, že si odškrtnu položku v to-do-listu, tak vždy to bude spojené s lepším pocitem. Jednak mě daná aktivita posune o kousek dál ve znalosti nebo dovednosti jazyka, který se učím a taky budu mít ze sebe lepší pocit, protože konečně začnu ty aktivity skutečně dělat. A jak jsem tady už zmínila. Naše myšlenky utváří naše pocity, naše pocity potom následně utváří naše automatické reakce a chování. Proto ruku v ruce s lepším pocitem přijde i větší chuť se do akce opravdu vrhnout.

Když bych měla shrnout hlavní myšlenku dnešního článku, tak základem pro to, abychom začali dělat nějakou pravidelnou aktivitu v cizím jazyce a měli dostatek motivace, je naše MYSL a to, jak o dané věci přemýšlíme. Potřebujeme zvolit ty správné myšlenky, a to můžeme udělat tak, že nasměrujeme náš vnitřní myšlenkový dialog směrem, kterým potřebujeme. Místo toho, abychom se nechali nalákat pohodlnějšími, zábavnějšími, akutnějšími nebo snazšími aktivitami, položíme si dvě jednoduché otázky. Jaké budou důsledky toho, když tuto věc neudělám a jaké budou přínosy toho, když danou věc udělám. Tento vnitřní dialog nám zabere jen několik sekund. Není to nic náročného a dá se to udělat klidně i v posteli, když ráno vstáváme.

Možná si teď říkáte, jestli můžeme vůbec změnit to, jak přemýšlíme?

Ano, je to možné v jakoukoliv chvíli, kdy se pro to vědomě rozhodneme. Náš mozek je neuroplastický, to znamená, že se může měnit až do smrti. Neplatí tedy přísloví, že starého psa novým kouskům nenaučíš.

Ale pozor. Není to tak, že toto rozhodnutí jednou uděláme, a pak už to bude snadné. Pravděpodobně nebude. Je potřeba opakovaně myslet na to, že jak myslíme a jaký vnitřní myšlenkový dialog sami se sebou vedeme, přímo ovlivňuje naše pocity a činy. Proto je potřeba se zas a znovu rozhodnout, že si své myšlenky nasměruju tím směrem, kterým potřebuju – třeba pomocí dnešních dvou otázek.

Pokud si začneme klást správné otázky, můžeme dostat správné odpovědi pro naše vnitřní bitvy, které každý dennodenně se svým já u učení jazyků vedeme. A přesně o tom je jazykový koučink. Chcete se o jazykovém koučinku dozvědět víc? Domluvte si se mnou nezávazný 15minutový hovor zdarma přes tento formulář.

Tento článek a další zamyšlení k tomu, jak pracovat s naší myslí u učení jazyků najdete v podcastu Jazyky do hloubky.